• certifikační služby +420 734 200 998 / servis +420 775 679 451
O SPOLEČNOSTI
RYCHLÝ KONTAKT

DIKA servis s.r.o.

Rudolfovská ulice, číslo 202 / 88 , 37001 České Budějovice

Tel.: +420 734 200 998

Tel.: +420 775 679 451

Email: servis@dikaservis.cz

Nařízení eIDAS (nařízení Evropského parlamentu a Rady o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce na vnitřním trhu)

Přidáno: 29.9.2014 | Kategorie: Dikaservis - Aktuality

Nařízení eIDAS (nařízení Evropského parlamentu a Rady
o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro
elektronické transakce na vnitřním trhu)
Autoři: Bc. Filip Bílek, Ing. Ondřej Felix CSc., a kolektiv odboru veřejné správy a eGovernmentu
Ministerstvo vnitra České republiky
Článek byl poprvé publikován ve Sborníku konference ISSS, duben 2014
Upozornění: terminologie českého překladu Nařízení eIDAS se pravděpodobně bude ještě měnit. Zde
uvedené překladové termíny pojmů do českého jazyka proto není možné považovat za finální.
– – –
Zanedlouho vejde v celé Evropské unii v platnost dlouho očekávaný právní předpis umožňující
přeshraniční uznávání a interoperabilitu bezpečných systémů elektronické identifikace a autentizace,
který změní fungování elektronické veřejné správy (eGovernmentu) i v České republice. Jde o další
krok k vytvoření jednotného digitálního trhu, který zahrnuje volný pohyb osob, zboží, kapitálu a nyní i
služeb. Nebude již trvat dlouho a bude možné využívat online služby přeshraničně, což bude
znamenat například, že student se bude moci přihlásit na zahraniční univerzitu online, občané budou
moci vyplnit daňové přiznání v jiném členském státu online, bude možné online vyřídit nezbytné
formality týkající se práce, bydlení a pobírání důchodu kdekoliv na území EU. Podnikatelům bude
umožněno zřídit a provozovat podnik kdekoliv v Evropě, nezávisle na původním umístění, nebo se
přihlásit elektronicky do výběrového řízení na zakázky v celé EU. Jak je vidět na výše zmíněných
příkladech, nařízení umožní lepší využití elektronických prostředků v běžném životě.
První návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o elektronické identifikaci a důvěryhodných
službách pro elektronické transakce na vnitřním trhu (nařízení) vydala Evropská komise dne 4. června
2012. Tento návrh patří, jakožto jedno z klíčových opatření Aktu o jednotném trhu mezi
nejvýznamnější iniciativy v oblasti budování jednotného digitálního trhu a má za cíl zvýšit
důvěryhodnost elektronických transakcí v rámci vnitřního trhu EU. Komise zde navazuje na úkoly
vytyčené v Digitální agendě pro Evropu. Obsah prvního návrhu vzešel z konzultací, jež probíhaly na
více úrovních, studií a názorů a potřeb zúčastněných stran. Návrh byl v průběhu tří let opakovaně
projednáván v rámci pracovní skupiny Rady pro telekomunikace a informační společnost, kdy se
předmětem diskuzí staly všechny části návrhu a vznikl tak postupným jednáním kompromisní text
návrhu.
Nařízení se dotkne zejména následujících oblastí:
1) důvěryhodná elektronická identita fyzické osoby;
2) důvěryhodný podpis zaručující integritu a vazbu na identitu fyzické osoby;
3) důvěryhodná značka zajišťující integritu a vazbu na právnickou osobu;
4) důvěryhodné časové razítko zajišťující integritu a vazbu na čas;
5) důvěryhodná služba registrovaného elektronického doručování zajišťující integritu a vazbu na
odesílatele, adresáta a čas odeslání a doručení;
6) důvěryhodný dokument se zaručenou integritou;
7) důvěryhodnost webových stránek s vazbou na provozovatele.
2

Dne 28. února 2014 velvyslanci při EU schválili dosaženou politickou dohodu mezi reprezentanty EP,
EK a Rady, která se týká posledních úprav tohoto důležitého návrhu pro lepší fungování vnitřního
trhu. Dle aktuálního plánu bude návrh předložen na plenárním zasedání Evropského parlamentu (EP)
v dubnu a Radě ministrů v červnu. Jelikož na základě proběhlých čtyř trialogů byly do návrhu
zapracovány i některé připomínky EP, dá se očekávat, že návrh bude odsouhlasen bez připomínek a
nařízení vstoupí v platnost 1. července 2014 (nařízení bude zveřejněno v Úředním věstníku EU). Data
účinnosti jednotlivých částí jsou s ohledem na nutnost předložení souvisejících prováděcích aktů a na
potřebu přizpůsobení členských států odložena tak, že ustanovení nařízení budou nabývat účinnosti
postupně podle přijetí prováděcích aktů v období 2015 – 2018 a povinnost vzájemně uznávat
oznámené prostředky pro elektronickou identifikaci nabyde účinnosti v polovině roku 2018.
Dobrovolné uznávání oznámených systémů elektronické identifikace může v členském státě začít
ihned po přijetí potřebných prováděcích aktů týkajících se úrovní zabezpečení a interoperability.
Vzhledem ke zvolené právní formě, bude nařízení přímo aplikovatelné ve všech členských státech EU
a bude tím zrušena stávající směrnice o elektronickém podpisu 1999/93/EC. Důležité je zmínit, že
stávající legislativa EU se zaobírá zejména oblastí elektronického podpisu, kdežto nařízení bere
v potaz celé spektrum důvěryhodných služeb a reaguje tak na neustálý vývoj a stanovuje jejich
podmínky a vlastnosti tak, aby byla posílena důvěryhodnost těchto služeb s cílem motivovat
potencionální uživatele k jejich využívání, což odpovídá výsledkům a dopadům očekávaným ze strany
EK :
„Stanovení jednoznačného právního prostředí pro elektronickou identifikaci, autentizaci, podpis a
související důvěryhodné služby, jež zvýší pohodlí a důvěru uživatelů v digitální svět.“
Důvěra v online světě je klíčová z hlediska ekonomického a společenského rozvoje. Z tohoto
důvodu je nutné posílit právní jistoty a vyslat k potencionálním uživatelům jasnou zprávu, že mohou
bez obav využívat elektronické důvěryhodné služby, ať se jedná o občany, soukromé společnosti či
subjekty veřejného sektoru. Tudíž jednou z nejdůležitějších definic v návrhu nařízení je zcela jistě
definice důvěryhodné služby, respektive co lze považovat za důvěryhodnou službu. Za důvěryhodnou
službu se považuje mimo jiné vytváření, verifikace a validace elektronických podpisů, značek a
časových razítek a certifikátů týkajících se těchto služeb.
Návrh se také zaobírá problematikou používání elektronické identifikace (eID).
V současné době existují překážky v používání prostředků pro elektronickou identifikaci (prostředků
eID) v jiných zemích než v těch, ve kterých byly vydány, a které brání poskytovatelům služeb ve
využívání všech výhod vnitřního trhu. Z tohoto důvodu nařízení ukládá uznávat systémy elektronické
identifikace, které budou jednotlivými členskými státy notifikovány (oznámeny) za předpokladu
splnění určitých podmínek. Notifikace těchto systémů není povinná, každý členský stát má možnost si
zvolit, které z používaných systémů notifikuje a tím umožní uznání prostředků eID vydaných v rámci
tohoto systému i v ostatních státech minimálně při přístupu ke službám poskytovaným veřejným
sektorem. Této oblasti se věnoval mezinárodní projekt STORK, na který navazuje STORK 2.0.
Dostupnost autentizačního procesu zajišťuje oznamující stát a musí být zajištěna tak, aby každá
spoléhající se strana mohla prostřednictvím tohoto procesu ověřit identifikační údaje, které obdržela
elektronickou cestou. Je stanovena také odpovědnost zúčastněných stran v případě selhání
přeshraniční autentizace. Členské státy mohou definovat podmínky používání takovéto autentizace
pro spoléhající se strany pocházející ze soukromého sektoru. Rozlišují se úrovně zabezpečení
3

systémů elektronické identifikace v závislosti na způsobu zjištění identity konkrétní osoby. Jsou
definovány tři úrovně zabezpečení (low, substantial a high), kde nejvyšší úroveň by měla poskytnout
vysoký stupeň důvěry v identitu ověřované osoby. Pro tuto oblast EK vytvoří konkrétní prováděcí
akty, které mají zabezpečit funkčnost úrovní zabezpečení.
Vůbec nařízení, jako celek, klade důraz na vzájemnou spolupráci členských států a organizací v celé
řadě aspektů, kdy by si navzájem měly vyměňovat poznatky a zkušenosti, které by vedly ke zlepšení
fungování jednotného vnitřního trhu.
Také došlo k rozšíření nařízení v oblasti nároku na náhradu škody, kterou by způsobil svojí nedbalostí
poskytovatel důvěryhodných služeb v důsledku nedodržení bezpečnostních postupů. U orgánů
dohledu došlo k rozšíření působnosti, co se týče poskytovatelů důvěryhodných služeb i
kvalifikovaných poskytovatelů důvěryhodných služeb. Nařízení jim ukládá přijmout relevantní
opatření, jak technická, tak i organizační tak, aby byla zajištěna bezpečnost poskytovaných služeb. Při
narušení bezpečnosti je stanovena povinnost, aby poskytovatel důvěryhodných služeb vyrozuměl
v co nejkratší době o této události orgán dohledu a, pokud bezpečnostní narušení může ovlivnit
uživatele služby, informoval i je.
Současná podoba trusted listů dozná také změn, protože trusted listy by podle tohoto nařízení měly
obsahovat informace o kvalifikovaných poskytovatelích důvěryhodných služeb – připomeňme si, že
důvěryhodné služby zahrnují mnohem širší spektrum služeb než doposud.
Další regulovanou oblastí je elektronický podpis, kde již pro tuto oblast existuje příslušná směrnice
1999/93/EC, ze které nové nařízení v této oblasti de facto vychází a dále ji rozšiřuje. Je nutné dodat,
že přijetím nařízení bude směrnice 1999/93/EC zrušena a to
k 1. červenci 2016. Pojem „zaručený elektronický podpis“ (advanced electronic signature) zůstává
zachován, ale nově se zavádí pojem „kvalifikovaný elektronický podpis“ (qualified electronic
signature), který musí být založen na kvalifikovaném certifikátu a zároveň elektronický podpis musí
být vytvořen pomocí kvalifikovaného zařízení pro vytváření elektronického podpisu (dnešní bezpečná
zařízení pro tvorbu elektronického podpisu, tzv. SSCD zařízení, by měla být uznaná podle nového
nařízení jako kvalifikovaná zařízení). Tento typ podpisu má mít stejné právní účinky jako vlastnoruční
podpis ve všech členských státech, zatímco právní účinky u ostatních typů elektronických podpisů
mají být definovány na úrovni národního práva. Existuje zde jistá podobnost s „naším“ uznávaným
elektronickým podpisem, jak jej definuje zákon č. 227/2000 Sb. (zákon o elektronickém podpisu), dle
kterého uznávaný elektronický podpis musí být založen na kvalifikovaném certifikátu vydaným
akreditovanou certifikační autoritou, ale již se neklade taková povinnost na použití speciálních
zařízení pro tvorbu elektronického podpisu. V nařízení jsou rovněž specifikovány požadavky, které
musí splnit kvalifikované certifikáty pro elektronický podpis a požadavky na kvalifikovaná zařízení pro
vytváření elektronického podpisu, které vesměs vycházejí a rozšiřují stávající směrnici. Je zachována
koncepce certifikace zařízení pro tvorbu elektronického podpisu. Certifikaci zařízení by měl provést
subjekt pověřený členským státem, aby potvrdil, že zařízení splňuje specifikované požadavky na
kvalifikované zařízení pro tvorbu elektronického podpisu. Seznam certifikovaných zařízení zveřejňuje
Komise. Novinkou v nařízení je stanovení podmínek pro kvalifikované uchovávání kvalifikovaných
elektronických podpisů, kdy poskytovatel důvěryhodných služeb musí použít patřičné technologie
umožňující dlouhodobé zajištění důvěryhodnosti dat.
Legalizuje se definice elektronické značky (anglický termín „electronic seal“) a časových razítek –
náš zákon o elektronickém podpise zná termíny elektronická značka či časové razítko, nicméně ve
stávající směrnici 1999/93/EC zmíněny nebyly. Nové nařízení to teď mění a na evropské úrovni se
4

zavádějí pojmy elektronická značka a časové razítko a k tomu jejich kvalifikované typy, kdy opět u
kvalifikovaných značek či razítek jsou přiznány jisté vlastnosti.
Konkrétně kvalifikovaná elektronická značka by měla zajistit právní domněnku, která zaručuje původ
a integritu dat, s nimiž je spojena a kvalifikované časové razítko by mělo zajistit právní domněnku
ohledně spolehlivosti časového okamžiku a integrity dat, se kterými je časové razítko spojeno.
Podobně, jako jsou definovány požadavky v oblasti elektronického podpisu, jsou definovány rovněž i
pro oblast elektronických značek. Stanovena je také povinnost uznávat kvalifikované elektronické
značky a kvalifikovaná časová razítka vydaná v jednom členském státě ve všech členských státech. U
kvalifikovaných elektronických značek existuje rozdíl mezi jejich vymezením v nařízení a ve stávajícím
zákonu o elektronickém podpisu, podle kterého elektronickou značkou může data označit osoba
fyzická i osoba právnická. Podle nového nařízení elektronickou značkou může data „označit“ pouze
právnická osoba (dle definice „creator of a seal“).
V souhrnu tedy kvalifikovaný elektronický podpis, značka a časové razítko jsou nástroje pro zajištění
důvěryhodnosti a integrity elektronického dokumentu. V praxi by tedy důvěryhodný dokument
pocházející od právnické osoby mohl obsahovat tyto prvky:
– elektronický podpis, který zaručuje identitu fyzické osoby, která je oprávněna dokumenty
podepisovat;
– elektronickou značku zaručující identitu právnické osoby;
– elektronické časové razítko zaručující integritu a vazbu na čas.
Nařízení se věnuje také problematice služby elektronického doručování, kde jsou opět definovány
dvě verze – nekvalifikovaná a kvalifikovaná. Pro kvalifikovanou verzi služby jsou definovány
podmínky, které služba musí splňovat, aby mohla být považována za kvalifikovanou.
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.
S výjimkou některých ustanovení se použitelnost (účinnost) tohoto nařízení předpokládá od 1.
července 2016. Od tohoto data se zruší stávající směrnice 1999/93/ ES a odkazy na zrušenou směrnici
budou považovány za odkazy na nařízení. Datum účinnosti jednotlivých opatření je rozděleno
s ohledem na fakt, že například pro uznávání prostředků pro elektronickou identifikaci je třeba
nejprve vytvořit relevantní prováděcí akty. Nařízení počítá s řadou přechodných opatření.
Z výše uvedeného vyplývá, že implementace tohoto nařízení bude náročná a přinese s sebou nutnost
úprav některých stávajících informačních systémů veřejné správy tak, aby způsobem odpovídajícím
ustanovením nového nařízení mohly podporovat národní prostředky eID všech členských států
Evropské unie vydané v rámci jejich oznámených systémů elektronické identifikace. Předpokládanými
nástroji pro implementaci nařízení budou základní registry spolu s elektronickými občanskými
průkazy, úprava informačního systému datových schránek a novelizace některých zákonů, jako např.
zákona o elektronickém podpisu nebo zákona o archivnictví.